Chovatelská stanice Border Kolií a Šeltií

3,5 roku

AC/DC - Ajcinka                                  Aerosmith - Jarouš

Arrow - Roxi                                            Adrenalin - Adrik

                 Přehled zdraví vrhu "A"

O nás -  štěňata

Narodila jsme se v úterý, 26.5. v době, kdy začal na cvičáku trénink agilit. Máma si pěkně počkala, až naši přijdou z práce a přesně ve čtyři hodiny to začalo. Na svět jsme vykukovali pěkně po půl hodinách. Nejdřív šla ségra AC/DC, za ní oba bráchové a nakonec zase ségra.

Nejdřív jsme jenom jedli a spali. Ale dvanáctý den - co to, jakoby se rozsvítilo. Jedno oko už vidí a další den vidí už i druhé!!! To je věcí kolem nás. A to pod bříškem, co to je? K čemu to máme? Nohy!!! To jsou nohy a dá se na nich chodit!!! Juj, ale nějak nedrží a zdá se, že nás neunesou.

Jsou nám tři týdny a nohy nás začaly trochu poslouchat. Každé úterý nás naši strkají na nějakou divnou věc a pak si cosi zapisují a radují se, že krásně baštíme a přibíráme. Neustále za náma někdo chodí,mazlí se s náma. Jo, to se nám moc líbí. A už známe své budoucí páníky. Neomylně jsme si je rozebrali a teď si každý ty svoje hlídá. Když za náma přijedou,hned je mazlíme, olizujeme a přesvědčujeme je, jak si skvěle vybrali zrovna toho kterého z nás. Večer nám naše dala něco do pusinky a říkala, jak jsme šikovní, že jsme to prý krásně spolkli. Máma, teta Klea a strejda Krejzík to dostali taky, takže  to asi nebylo nic špatného.

Zítra nám budou čtyři týdny. Už chodíme kontrolovat prostory, kde bydlíme. Dokonce jsme mohli i do postele!!! To byla legrace!!! Šmejdili jsme,kde se dalo. Brácha Éro zalezl za postel a tam poskakoval jak králík. Pak jsme šli ven a tam jsme se rozeběhli po celém altánu. Legrace byla,jak nás naši pořád hledali a snažili se nás udržet pospolu!!! Jenže když je tolik zajímavých věcí k vidění!!!! A na všechno se musíme podívat, vše je potřeba očmuchat a hlavně - už nám rostou zoubky a tak je potřeba je začít zkoušet co vlastně dokáží.

Dostali jsme plno hraček - ty máme pěkně schované v pelíšku, kam chodíme spát. Některé pískají, jiné mají chlupy jako my a do všech se dá krásně zakousnout. Jo a to co slyšíte, to je vrčení. Že nám to pěkně jde. Neustále se spolu pereme a koušeme se, brácha Éro nás všechny tahá za ocásky. Ségra Arrow na nás vrčí a štěká a pořád poskakuje a snaží se nás ostatní povalit na zem. AC/DC si to nenechává líbit a pak je pěkná pranice. Jen brácha Adri je prý rozumný, jak říkají naši. Jenže oni jej nevidí,co dělá,když si myslí, že jsou naši pryč. Nenechá nás spát a kouše nás do uší. Naši říkají, že jsme strašně uvrčený a uštěkaní. Jenže nám se moc líbí, jaké krásné zvuky umíme vydávat. Jo, a v té bedničce se nám už moc nelíbí a chtěli bychom chodit,kam chceme my.

Na zahradě je to fajn. Teta Klea pořád nosí balonky a když se chceme podívat, tak nám ho nepůjčí a vrčí na nás. Strejda Crejzík před námi pořád utíká. Ale jen ať si počká. Za dva týdny už nám neuteče.

Navečer přijela panička jednoho z nás se svým páníkem. Tý jó, tam nám ale dovezla dárků!!!!! Nejlepší je ten děrovaný gumový míč!! No, zabrala si jej Arrow, tak jí jej zatím necháme, ale počkej, taky jej budeme chtít půjčit. Dovezla nám i syrové kostičky. To je mňamka. jenže máma a strejda Crejzan nám je ukradli a někam schovali. Třeba dostaneme zítra znova. Budeme si je muset líp hlídat.

Večer, když naši chtěli, abychom už spali, jsme si mysleli, že o nás nevědí - chvíli jsme dělali, že jsme nejhodnější. A pak začala ta správná mela. To bylo tak krásné - štěkali jsme na sebe, vrčeli, kousali, strkali do sebe, no, užívali jsme si to. Jenže naši to natočili a každýmu pak ukazovali. Ségra Arrow je hérečka. Celou dobu řádila s náma, a když se začalo natáčet, tak sebou práskla na plyšáky a dělala vzornou. No, podívejte se sami -  video. Se pěkně předvádí. To dělá pořád. A brácha Adri je úplně stejný. Jen se někdo objeví, tak on, pan úžasný, je najednou miloučký, hodňoučký. Ale počkejte někde schovaní a pak se koukněte!!! Kdo si myslíte, že nás nejvíc nenechá spát, kdo nás pořád tahá za uši? No, ON!!!! A AC/DC? Ta je nejvíc ušňafaná. A když se k ní někdo nakloní, tak ze sebe dělá miloučkou holčičku, co by se jen chovala a pusinkovala. A Arrow včera chtěla sežrat zbytky ryby!!!! Vnutila se na chování a pak se nenápadně sunula až k tomu tácu!!!!Jen já jsem ten nejroztomilejší, nejhodnější klučík na celém světě. Ha ha ha, co to tady říká? ON??? Jen se podívejte na to video!! Neříkejte, že jste mu to uvěřili.

23.6. ráno jsme se rozhodli (celou noc jsme přemýšleli, jak to vymyslet), že zkrátka v té bedýnce už být nechceme. Rozhodli jsme se, že to zkusíme přes city. Všichni jsme si sedli, zvedli hlavičky a začali neuvěřitelně skučet. Svůj kníkot jsme zvyšovali a přidávali na intenzitě. A ZABRALO to!!!!! Najednou nás začala naše vyndávat, hezky jednoho po druhém a pokládala nás na zem!!! Jak jsme byli šťastní. Hned jsme se rychle rozeběhli po celém domě, vrtěli ocásky - to aby naši viděli, jak jsme spokojení a snažili se být moc hodní. Všechno jsme kontrolovali, všude se pletli. Jenže pak brácha zas nevydržel a začal se se ségrou rvát. Vrčeli, skákali, kousali se a nakonec nás zase kvůli nim vrátili zpátky do bedýnky a asi naštvaně odešli. Ach jo. Musíme to bráchovi a ségře vysvětlit, jak se mají venku chovat, aby nás tam nechávali déle.

Odpoledne jsme měli velmi krásný den. Za každým z nás dojela jeho panička!!!! To bylo muchlování, olizování, vrtění ocásků!!! A jak dlouho jsme mohli být venku!!!! A tolik psích kamarádů jsme ještě nikdy pohromadě neviděli!!!! No,některým jsme se asi moc nelíbili- asi nepochopili, že si je trošinku pleteme s mámou, ale nakonec přijdeme na to sami, že z nich žádné mléko nepoteče. Zase jsme dostali dárky!! Zatím se k nim chováme hezky a naši nám je večer vždycky pěkně v bedýnce uklidí.

24.6.ráno jsme byli hned po probuzení odneseni ven a my se tam všichni okamžitě vyčůrali!!! Naši říkali, že prý se to tak má dělat a že je to správné. Tak jo, když to říkají, tak to bude pravda. Oni naši jsou tak hodní!! Když se teď už omylem vyčůráme doma, tak nehubují, hned loužičky utřou a řeknou - příště už venku, ano? Ano, ano, řveme. Protože ono být venku je fajn a tak spojíme příjemné s užitečným. Budeme venku a ještě tam můžeme pořád čůrat.

Uběhlo pro nás neuvěřitelných šest dní. Co jsme toho ale zase zažili a poznali!!! Už skoro chodíme čůrat ven sami - no,občas se některému z nás ještě povede to nestihnout a šup, už je loužička na podlaze. Jenže to se ozve takové slovo - něco jako fuj. A už skoro víme, že to fuj znamená, že něco bylo špatně. Snažíme se. Hned jak se dostaneme ven, hned všichni čůráme a kakáme.

Začali jsme dostávat k jídlu takovou červenou voňavou mňamku. Prý je to syrové maso. Je to moc moc dobré. Ale tvaroh se žloutkem a zeleninou je ještě lepší!!!

29.6. nás naši všechny vzali a odnesli do takového velikého zvířete. Položili nás na zem a ona se najednou někam rozeběhla. Pak se to najednou zastavilo, naši nás vyndali a odnesli k takovému velkému pánovi. Říkali mu pane doktore. Byl moc fajn, krásně voněl a tak jsme se ho vůbec nebáli. On nás každého prohlédl, trochu s náma cvičil a pak nám cosi píchnul pod kůži. Naši se pak radovali, že už jsme jako praví psi a že už se nemůžeme ztratit, protože nás prý už vždycky podle toho, co máme teď v sobě, vždycky najdou. A prý jsme byli moc stateční. Jen ségra AC se zase musela předvádět, jak je neukázněná a pořád chtěla všude šmejdit. Ten pan doktor nás pořád jen hladil a říkal, že se uvidíme zase za týden. To zas bude legrace, zase budeme v tom divném zvířeti, co se pohybuje. Taky jsme zase dostali nějaké bílé dobrůtky. Už podruhé a prý díky nim jsme pořád tak krásní a zdraví. No, dávají je i mámě, takže je to asi správné.

Nejlepší je, že už můžeme být celý den venku!! Tam teda pěkně řádíme. Běháme po trávě, všechno okusujeme, počůráváme a všude vlezeme. Pak sebou bouchneme tam, kde zrovna jsme a spíme. A pořád dokola. To je tak skvělé!!! A taky mají naši takové divné psy na dvou nohách a ty před náma uskakují a divně při tom ječí. Naši říkali, že jsou to prý slepice a že se jich nemáme vůbec všímat. Tak jo, stejnak nejsou ničím zajimavé. 

Nejlepší ze všech je teta Klea. Ona si s námi tak krásně hraje. Máme jí moc rádi. Vůbec jsme rádi, že nás mají zrovna naši naši. 

Je nám už pět týdnů!!! Naši nás pořád fotí a natáčí a tak se snažíme, abychom se pak všem moc líbili. Musím teda prozradit, že Éro je teda ale pěkný rošťák. Pořád nás všechny kouše, skáče po nás, ale jak přijede ta jeho panička, tak se dělá že je nejhodnější na světě!! Naši nám vyrobili na zahradě hrazdičku a na ní navěsili hračky. To je legrace. Taháme to a ono to pořád visí a nedá se to sundat. 

Venku je strašné vedro. My jsme ale zjistili, že ráno, v šest hodin tam takové horko ještě není a tak ráno schválně strašně skučíme, jakože děsně moc potřebujeme čůrat a díky tomu nás naši vypustí ven. Tam je taková legrace. Nejlepší jsou našich boty a nohy. A ta jejich malá naše, je skvělá. Pořád nás mazlí a nechá se okusovat. 

Arrow dneska zdrhla na kladinu, když se naše koupala. To jsme se nasmáli, jak rychle umí běhat a skákat z bazénu! Pak nás učila běhat kolem takové divné věci, měla tu úžasnou měkou věc, co se do ní dá tak krásně zakusovat a my za tím běhali a snažili se to chytit a naše měla velikou radost, jak že jsme prý šikovní. Pak říkala takové slovo Toč a tou věcí točila a my se točili za tím a zase jsme prý byli moc šikovní. Nejlepší je, když dá na zahradu takovou dlouhou rouru a my skrz ní můžeme běhat. A tak lítáme pořád tam a zase zpátky a všichni se u toho smějí a pořád nám opakují, že to tak je dobře. Užíváme si jak jen můžeme. Pak naše vezme mámu a ukazuje nám, co se s těmi věcmi, co tam na zahradě stojí dá všechno dělat. Tak to taky zkoušíme a běháme kolem těch věcí a oni pořád stojí a nic nedělají a tak se jich už vůbec nebojíme. Prý to pak budeme různě přeskakovat a přebéhat. Tak moc se na to těšíme!

Ejsína nás naučila prolézat takovým oknem, co mají naši ve dveřích. A tak jsme se našim včera všichni schovali. Hi hi, jak nás hledali a tleskali. Říkala jsem jim, že když naši tleskají, tak máme hned přiběhnout, jak to děláme pořád, ale Adri řekl, že ne, že doma je to lepší a že se tady dá pěkně blbnout. No nakonec nás naši našli a říkali, abychom se jim příště už neschovávali.                  

Éro nám říkal, že si máme pamatovat ta jména, jakými na nás pořád volají. On říkal, že si svoje jméno už pamatuje. Jenže já si myslím, že si trochu vymýšlí, protože on prostě všude musí být a tak když někdo něco řekne, tak on musí hned utíkat, aby tam byl jako první. Si myslí, že když je teď z nás nejtlustší, tak že je jako nejlepší. Naštěstí mu to dost často ségra Ejsína vysvětluje, že to tak není. 

Holky se pořád spolu perou. Ale ne tak jako já s bráchou. To jsou bitky!!! Holky, když je trošinku, malilinko kousnu to ucha, tak hned piští,ale brácha, to je něco jiného. Jen se do něj zakousnu, hned mi to oplatí a pak je to hned super boj.

Jo a jestli chcete, tak se zase můžete kouknout, jak nás to venku baví - tady .

V úterý nás zase naši naložili do toho velikýho psa (už víme, že je to auto) a zase jsme jeli k tomu příjemnému panu doktorovi. Nejdřív nás vážili a zase tak jásali, jak prý krásně přibíráme a pak nás jednoho po druhém dávali na stůl a pan doktor do nás zase něco píchal. Naši říkali, že je to v pořádku, že to taky píchají mámě, tetě i strejdovi. Tak jo.

Venku už jsme úplně celý den. A naši už nás tam nechávají i samotné. Už umíme prolézat takovým oknem ve dveřích a tak když chceme, jdeme domu. 

Dneska se Adri rozhodl, že se konečně podívá, kam to pořád teta a máma lezou. Vždycky když tam vlezou, tak se to tam začne hýbat. Tak se šel taky podívat. A šup, už byl vevnitř. Jé, ten ale rychle vyskočil ven. My víme, že dělal hrdinu, že tam prostě spadl, ale on říkal, že tam vlezl. Byl pak celý mokrý a pak pořád lítal všude jak torpédo. 

Včera u nás byla taková milá paní s velikou černou věcí, kterou na nás pořád mířila. To byla ale nuda. Pořád po nás chtěli, abychom jen seděli, nehýbali se, ale když to fakt nešlo. Ostatní kámoši mohli běhat jak chtěli a my ne. Nakonec jsme z toho všichni usnuli. 

Naši o nás říkají, že prý jsme děsně šikovní. No, snažíme se. Už úplně víme, že na záchod se chodí jen ven a sami si o to řekneme, nebo když můžeme, prolezeme tím oknem ve dveřích a jdeme. Jéé, to má pak chválí!!! Dostaneme pak nějakou mňamku. 

Včera nám jedna panička - no Arrow se chlubila, že prý to byla ta její, dovezla něco moc moc dobrého. Všichni jsme dostali a hezky si s tím zalezli, aby nám to ostatní nevzali. Jen Acina nejdřív nevěděla, že se to jí a tak si s tím hrála. Vždycky si to hodila na zem a skákala na to. Pak ale viděla, že my ostatní to jíme a tak to snědla taky.

U našich jsou to tak super dny!!! Dneska přijela zase jesna od nich (prý Jana) a dovezla sebou takové malé lidi. No, utahali nás, že jsme pak celé odpoledne prospali, ale že s nimi byla legrace.

Pak si s námi hrála Jana a Arrow se jí zakousla do rukávu a asi jí chtěla sežrat. My na ní volali, že se to nedělá, ale ona si nedala říct a kousala a kousala.

Tak a teď už půjdem spát, abychom mohli zase zítra řádit.

Dneska je prý pátek a naši říkali, že zítra očekávají, že se budeme chovat vzorně, že prý přijede hodné psích kamarádů a plno lidí. A stavěli takový veliký dům. Nejddřív na zem položili takové klacíky a divně zatočené věci. Tak jsme jim to kradli a oni za náma pěkně běhali a snažili se nám to brát. To jsme se jim nasmáli!!! Pak jsme prý pořád překáželi, když ten dům stavěli. 

Nejlepší je, když na zahradu přijde ten náš, jak nosí pořád kalhoty. Jéé, všichni se mu na ně pověsíme a on pak tak legračně chodí. Má smůlu, držíme se pevně. Taky nám máma ukazovala takové tyčky, co rostou ze země. prý je to slalom. Tak jsme v tom řádili a máma s náma. Adri se z toho asi trochu zbláznil, protože pak lítal po celé zahradě. Ajcina se rozhodla, že se bude předvádět, že jako už umí skákat a pořád skákala po naší. Vypadal spíš jak takový ten pes, co má na hlavě ty divně tvrdé uši. Éro zas našel střapeček a rozhodl se, že jej sní. Naše mu sice říkala, že večeři už měl, ale on jí řekl, že toto se také musí sežrat.

Pak se venku udělala tma a naše nám řekla, že máme jít domu. Tak jsme teda šupajdili a Arrow se doma rozhodla, že rozkouše topení. Vůbec se jí to nepovedlo. Byla pěně naštvaná a vrčela. Naše jí řekla, že to dělat nemá. Tak jo. To my se snažíme pamatovat si, co naši říkají.

Všichni už si pamatujeme, jak se jmenujeme. Naše to pořád dokola několikrát denně zkouší. Ona prostě pořád nevěří, že vážně už svá jména známe. Nechápeme, proč jí to máme pořád dokazovat. Ale zase je při tom docela legrace. protože ona zavolá nějaké naše jméno a když teda ten který z nás přijde, vždycky něco dostane. Dneska jsme dostali za odměnu takové dlouhé syrové maso, které bylo na kostičkách. prý to byly krky, či jak to říkala. Všichni jsme si s tím někam zalezli, aby nám to strejda s tetou nesebrali. Mám si to zahrabala vzadu na zahradě. Myslela si, že jí nikdo nevidí, ale my to viděli a večer jsme to šli vyhrabat. To byla díra!!! No, trochu jsme to přehnali, no. Ale když při tom hrabání se užije tolik srandy!

Naše nám dneska říkala, že nás nikomu nedá!!! Ale my víme, že na nás už někde jinde čeká každého nová panička a docela se těšíme. Naše říkala, že až odejdeme, tak že prý budeme mít veliké rodiny a plno kamarádů. Érovi říkala, že prý tam budou i nějací divní tvorové, nějaké kočky. Ten se má.

Tak ahoj a uvidíme, co se zítra chystá. Jsme moc zvědaví a těšíme se.

Dlouho jsme nepsali, protože se tady děly věci!!! Nejdřív sem k nám přijelo děsně moc lidí a snimi ještě více psů.Pořád říkali všichni něco o táboře. To bylo tak skvělé!!! Celý den jsme si s těmi psy hráli a neměli čas jíst a spát. Byla tady kamarádka Peper, jen o tři týdny starší než my. To byly rvačky!!! Až nás naši museli od sebe odtrhávat.

A najednou přijela ta panička od bráchy Éra a jeho a Ejcinu odvezla. A zůstali jsme tady jen ségra Arrow a brácha Adri. Konečně jsme taky mohli blbnout i my, protože nás k tomu Éro nikdy nepustil.On je tak strašný! Pořád nás ostatní ve všem odstrkával, všude chtěl být první a všechno chtěl dělat jen on.

V pátek nás naše naložila do auta a zase jsme někam jeli. Bylo šílené vedro. Když jsme konečně zastavili, tak to byl šok!!! Byl tam brácha Éro i ségra Ejcina!!! To bylo radosti!! Hned jsme se spolu začali honit a kousat. Pak najednou přijeli další psi a zase nás tam bylo hodně. Ovšem úplně nejlepší bylo, že jsme poprvé viděli i tátu Ozzyho. Jéé, ten je tak krásný a hodný. Nechal nás abychom jej očuchávali, on nám povídal, že máme být stejně hodní jako je on. Slibujeme!! Pištěl Éro, ale my mu stejně nevěříme. On se jen tak dělá. Pak přijel nějaký pán a s jinou paní a psy odešli pro takové veliké chundelaté psy. Měli na hlavě divně zatočené uši. Nahnali je do takové ohrádky, která vypadala jako klec, do které nás naše občas dává. A pak jsme vyrazli. Čuchali jsme ty zvláštní vůně, co byly všude kolem nás a Ejcina najednou zdrhla. Pak nám říkala, že byla děsně unavená a chtělo se jí moc spát. Hmm, tak uvidíme příště, jestli půjde k těm rohatým psům s námi. Těch pachů tam bylo opravdu moc a najednou koukáme a on Éro si to někam jde a ty divní psi s rohy jdou  před ním. A jeho panička vydávala takové zvláštní zvuky a pořád jen pištěla - ano, to je dobře, ty jsi tak šikovný. My sice taky chtěli být šikovní, ale Éro je někam odvedl a byla tam taková vysoká divně píchavá tráva a my se ztratili. Ale bylo to moc zajímavé. No, můžete se všichni sami podívat, jak je prý Éro šikovný.

A pak odpoledne přijela ta panička od Arrow a odjela i ona. A tak jsem tady zůstal sám. A měl jsem pro sebe tu Peper a všechny ostatní lidi a to se mi moc líbilo. A naše mi říkala, abych nebyl smutný, že se spolu budeme jednou vídat. A já jí věřím, protože ona mi pořád říká, jak jsem hodný a nejlepší a má pravdu.

A tím končí asi to nejkrásnější období, kdy jsme byli všichni spolu a s mámou a nemuseli jsme nic dělat, jen jsme si hráli, i když naše nám říkala, co se může a co ne a tím prý nás učila. A teď už se každý budeme učit u své nové naší a protože to jsou všechno úplně nejlepší holky a mají doma super kluky a tak bude určitě i nadále stejná legrace jako byla. Moc se těšíme, až budeme moc ukázat, jak jsme šikovní a jak říkal táta i hodní.

Ještě stáhnem z kroužků klíč

a ještě  přejdem schody známé

a cosi bude pryč...

Snad mládí bude pryč,

jak ten, koho již nikdy nepotkáme.

Bylo tu někdy dobře, někdy zle,

jak už to život nepřebrané nosí.

Snad i v tom zlém tu cosi ztratíme,

snad i v tom zlém jsme milovali cosi.