Chovatelská stanice Border Kolií

2 roky

Banán

Balsamico Bella                                            Beetroot (Fac)

Přehled zdraví vrhu " B "

8. měsíců

Banan  - Bany                                     Balsamico Bella       

Biscuits - Bisík                                    Beetroot - Face

Bean - Růža                                         Bacon - Sia

O nás

Narodila jsme se v sobotu 17.3.2018 dopoledne. Celou noc byla naše máma velmi nervózní, pořád přecházela sem a zase tam, byla velmi neklidná a naše s ní spala u porodnice. No, spala, prý se moc nevyspala, protože se obávala, aby náš příchod na svět nezaspala.

V osm hodin vše začalo. Jako první se objevila Beetroot, o které si dlouho naše myslela, že je brácha (dostal jméne Burger). Pak  po půl hodinách jsme šli pěkně za sebou. Banana, pak Bacon, Biscuits a Balsamico. V ten moment si naše myslela, že je to vše a všude rozhlásila, že jsme tři kluci a dvě holky. A  hodinu na to vykoukla ještě Bean, které si všimla naší Natálka. 

Odpoledne se na nás přijela podívat naší neteř Kristýna a jak tak na nás kouká, tak říká - ale Beetroot není kluk, to je holka!! A tím se z bráchy stala ségra a naše musela vše opravovat a byla z toho pořádná legrace. Doufáme, že se naše s Kristýnou podívaly pořádně a že stav čtyři holky a dva kluci je stavem již stálým.

V neděli se měla ségra Balsamico a brácha Biscuits príma, protože si je hned přijeli okouknout jejich budoucí a moc se jim líbili. Banana a Beetroot se mají asi nejlépe, protože ty ty svoje nové mají u sebe pořád, protože Banana je Natálky a Beetroot je té naší.

Zatím pořád jen jíme a spíme. No, občas se snažíme někam přesunout, občas se přetočíme na záda a pak se musíme hodně snažit, abychom se vrátili do původní polohy. Hi hi hi, naši pořád remcají, že kvůli nám se nevyspí, že pořád a pořád kníkáme a nespíme. To není pravda, my se snažíme spát, ale kdo to má vydržet celou noc? Nejvíc nenajedený je brácha Banán a ségra Bacon. Ti dva jsou pořád jen přicuclí a chtějí vypadat jak tlusťounká prasátka.

Dneska je nám pět dní a má  se na nás  přijet podívat náš táta, teda spíš ta jeho panička, ale to nevadí, bude tady.

V sobotu, přesně týden po našem narození položila naše na stůl věc, která vypadala jak vesmírná loď. Pak nás jednoho po druhém brala, vždycky si k tomu řekla barvu našeho obojku, položila nás do té věci a poté si cosi zapsala. Pořád říkala, hmm, hmm, vy ale pěkně papáte, vy nám teda přibýváte. No, nejvíc samozřejmě přibral brácha Banán, protože ten je pořád přicuclý. My třeba všichni spíme, ale on ne, on je prostě přicuclý. My si myslíme, že on cucá i když spí.

V neděli přijela na návštěvu teta, která má naší ségru z "áček". Přivezla nám spoustu hraček a naše je položila na poličku, ale máma je vždy sundá a dává nám je. Tak zatím nás nic moc zajímají, ale prý za 14 dní už budem vědět, co s nimi. Už se těšíme, až je úplně rozkoušeme.

Ve čtvrtek, 29.3. jsme se ráno probudila a ...co to je? Co se nám to otevřelo. Oči, to jsou OČI. Ty jo, my konečně všechno vidíme. Jo, tohle je máma a hele, teta Dreenka a strejda Krejzík. Jéé, tetka Klea a jůůů, tam je ta naše a ještě i malá naše. No to jsou ale věci. Konečně si můžeme všechno pořádně prohlédnout. Ségra Balsamico to pěkně všem nahlas vyštěkala.

Ve čtvrtek navečer přišla jedna teta a měla v ruce jakýsi véčko. Pak naše brala jednoho po druhém  a ta teta každému tím véčkem chytla z obou stran drápky. Prý jsme mámu těmi drápky moc škrábali. Tak jo, všichni jsme se nechali, jen někteří pěkně ječeli, jako například ségra Beetroot. Ta ječela jako když jí vraždí.

Od konce března, od našich dvou týdnů se snažíme chodit. Naše říká, že u toho vypadáme jak malinkatí sloníci a brácha Banan jak malý hrošík.No, moc nás ty naše nožky neposlouchají, ale jen počkejte, až je to naučíme!! Pak už nás nic nezastaví.

O víkendu za námi přijelo plno muchlovacích tet. To bylo tak suprové. Neustále nad námi šišlaly, braly nás na ruce a pusinkovaly nás. To jsme si to užívali. Teta Kristýna nás už pozná od sebe a nemusí se ani koukat na obojky. Mamka  nás pořád čistí a když jíme, tak u toho sedí.   Za Balsamico přijela její nová panička s kamarádkou a dovezly nám krásnou hračku. Hned jsme si jí zkoušeli ožužlávat. Když všichni odjeli, tak nás máma nakrmila (byla pěkně dlouho někde venku) a pak jsme docela tvrdě usnuli. A Biscuits se asi zdálo, že už běhá se svou paničkou někde v lesích a jak ležel na zádech, tak mu nohy pěkně lítaly.

Jsou nám dva týdny a docela se snažíme chodit a zkoušíme se i mezi sebou trošinku prát. Ožužláváme se, snažíme se štěkat, jako v noci Beetroot. Seděla a zjistila, že už také umí štěkat a tak to neustále opakovala, aby všichni věděli, jak jí to jde. Naše říká, že jsme legrační a jak může, sedí na židli vedle nás a kouká a kouká. Naší malá si k nám docela často lehá a to  hned za ní přijdeme a předháníme se, kdo si na ní vleze jako první. Nejvíc to zvládá brácha Biscuits. Ten musí být všude jako první a brácha Banana. My holky máme trochu smůlu, bráchové nás pořád odstrkují. Jen co nám vylezou zoubky, tak jim to spočítáme.

Celý týden, od našich dvou týdnů po naše tři týdny jsme jen jedla, spala a začala si mezi sebou hrát. Některé ségry i bráchové sice pořád kníkají, ale někteří už opravdu vrčí a štěkají. Začínáme si hrát spolu, snažíme se poskakovat, kousat se (no, ještě nám k tomu chybí zuby). Poznáme už naše lidi, vrtíme vesele ocásky pokaždé, když se u nás objeví. Všichni říkají, že už s námi začíná být legrace.

Přesně v den našich 3týdeních narozenin jsme ráno dostali fakt pravou snídani. Bylo to bílé a šíleně dobré. Mlaskali jsme a váleli se v tom a moc moc nám to všem chutnalo.  

Máma to také jedla a vůbec jí nevadilo, že jsme jí občas lezli do její misky. Pak jsme se svalili a usnuli. Určitě se nám zdálo o té mňamce, protože jsme pomlaskávali i ve spaní.

V sobotu večer, 7.4. jsme mohli všichni ven z bedýnky a zkoumali jsme všechno v té obrovské místnosti, Některé ségry (no asi i bráchové) se počurali a ta malá naše to musela uklízet. Tetka Dreenka hned přišla a všechny nás olizovala, strejda Krejzík utekl a tetka Klea všechny očuchávala. Máma na to dohlížela, ale nic neříkala, tak jsme pořád běhali sem a zase tam a vše zkoumali. Pak nás naše malá dala zpátky do bedýnky, hned tam vlezla i máma, dostali jsme od ní večeři a šli na chvíli spát. Už aby si k nám zase vlezla naše malá. S tou je taková legrace.

7.4. večer nás naše všechny zavolala a povídala, že dostaneme něco bílého, co musíme pěkně spolknout. Nejdřív nám to ukázala na obou tetách a strejdovi, pak to dala mámě a pak už nás volala podle jména (že nás vždycky volá v tom pořadí, jak jsem se narodili?) a každému to dala spolknout. Všichni jsme prý byli naprosto úžasní a prý jsme to spolkli úplně bez problému. Druhý den, v neděli, nám naše vyčistila úplně celou bedýnku, vyprala koberečky, natáhla všude takové bílé savé papíry (prý podložky pod mimina!) a my mohli být po celou dobu venku z bedýnky. Trošku byla naše smutná, že se venku pokazilo počasí, protože jsme se prý měli poprvé podívat na cvičák. Nevadí, mi to doženeme a určitě se tam podíváme hned, jak bude venku svítit sluníčko.

Dneska, 9.4. byl úplně suprový den. Naše přišla domu z práce, naší malá vzala takovou bedýnku, do té nás všechny nandala a pak se s námi začalo všechno hýbat. Najednou to přestalo, naše malá tu bedýnku otevřela a.....my byli venku!!! Poprvé venku. Bylo to něco fantastického. Byly tam obě tety a i strejda. Ten před námi teda utíkal, ale tety se o nás zajímaly. U tety Dreenky si Banan myslel, že je máma a chtěl od ní napít!! To jsme se mu ale smáli. Naše nás fotila a my po ní lezli a olizovali jí a vrtěli ocásky, aby viděla, jak jsme spokojení. Bylo to moc krásné odpoledne.

11.4. nás naše vzala zase ven a když nás vyndala z přepravky, položila nás na zem tak řekla: všichni čůrat! A my se hned vyčůrali a obě naše nad námi jásali. Pak naše malá vyndala takovou dlouhou rouru a pořád nás do ní dávala  a volala Tunel a tak jsme tím pořád prolézali a obě tleskali a volali, jéé, vy jste tak šikovní a my chtěli být ještě víc a víc šikovní a tak jsme pořád vrtěli ocáskami a běhali a pak nás dali do klece a my hned usnuli. Za nějaký čas jsme se probudili, naše nás zase vyndala a my se znova hned všichni vyčůrali. 

Druhý den ráno, hned jak jsme se probudili, nás zase naše vynesla ven a říkala čůrat, čůrat a my teda hned čůrali a naše byla moc moc spokojená. Říkala, že jsme neuvěřitelně šikovní a my chceme teda být moc šikovní.

Jsou nám čtyři týdny a co všechno jsme už zažili!!!! Zas přijel táta s velkým bráchou, a s nimi nějaký pán, který na nás pořád něčím mířil a chtěl, abychom běhali, seděli, leželi, stáli. Ha ha ha ha. Jak přišel na to, že jsme zrovna toto chtěli dělat? My jsme přeci museli všechno očuchávat, okousávat a po tom pánovi pořád lézt. Pak si k nám lehl táta a my jsme po něm lezli a dokonce jedna ségra ho kousala do krku a on se fakt nechal.      

On je tak trpělivý a krásný a hodný a nejlepší. Můžeme po něm lézt a ono mu to vůbec nevadí. Ne jako strejda Krejzík. Ten před námi pořád zdrhá. Teta Klea nás okusuje a hraje si s námi. Teta Dreenka se o nás stará jak máma. Pořád nás jen olizuje a čistí a hlídá nás všude, kam jdem. Jo, v pátek večer za ségrou Bacon přijela spousta dvounohých kamarádů. Všechny nás vyndali a my všude chodily, všechny olizovali a všude čůrali. A ta panička Bacon jen hýbala tou tyčí s hadrem. Hi hi hi. Přivezli nám krásné malé uzlíky na přetahování a to jsme si s tím užili. Brácha si jeden zabral a lítal s ním po celé místnosti.

Fakt to byl krásný víkend. Od pátka do neděle jen samé nové a nové zážitky. Naši sice nebyli doma, vraceli se až pozdě odpoledne, ale pokaždé nás hned jak přijeli všechny odnesli ven na cvičák a nechali nás všude šmejdit. Byli tam i ostatní psí kámoši - Agátka, Bono i Punťa. Teta Klea nám nosila balónky a když jsme je chtěli, tak na nás pouštěla hrůzu, pak nás tahala za chlupy a my mohli tahat jí. A v neděli večer jsme dostali telecí na zelenině a opravdové KOSTI!!! 

17.4. 2018 nám je MĚSÍC. Pokud je venku teplo a neprší, tak můžeme být celý den venku. Tam jsou s  námi všichni naši psí kamarádi a chodí za námi i plno lidských kamarádů a se všemi si hrajeme. Večer nás naši odnesou domu, dostaneme večeři, pak děláme že spíme, ale hned jak si naše sedne, jako že si odpočine, začneme pištět. Už jsme zjistili, že jakmile začneme pištět, naše nevydrží a vyndá nás z bedýnky a my se okamžitě rozutíkáme po celé místnosti. Všechno zkoušíme okusovat, počůrávat a taky se schováváme. Taky jsme objevili misku, ve které je písek a cosi tvrdého. Jůů, to jsme hned museli ochutnat, ale naše se zlobila, řekla FUJ a misku schovala. Jenže pak přišel ten jejich kocour a misku hledal a pak uraženě odešel ven a že prý chtěl čůrat a my ve všem děláme akorát binec a kde on má svou misku jako hledat. No, jak jsme pořád čůrali, tak naše vzala do ruky tyč a začala s ní jezdit po zemi. Hned jsme se museli zakusovat do toho měkkého na konci té tyče a tak naše po zemi jezdila i s námi. To byla vážně ohromná legrace. Pak přišla teta Dreenka a tak krásně si s námi hrála. Ona je tak trpělivá. Mohli jsme jí okusovat a lézt po ní a byla to obrovská legrace.

Naše nám dala na zem papírovou krabici. Někteří z nás se pokoušeli do ní vlést a nakonec se to povedlo. Další jí okusovali a pak jí naše obrátila a my se snažili vylézt na ní. Všichni se u toho pořádně nasmáli. Pak naše vyndala ještě takovou placku, prý čočku a pak jásala, jak jsme na ní úplně v pohodě lezli a stáli. Naše říkala, že jsme velmi velmi šikovní.

Už třetí den kakáme opravdu jen venku. ráno se probudíme, začneme volat na naši, že opravdu už musíme a pak venku hned všichni pěkně kakáme. Čůrání nám ještě moc nejde, prostě čůráme pořád. Taky jsme dostali svou vlastní misku s vodou a jak pořád pijeme, tak pořád čůráme. Ale my se to naučíme, že i čůrá se jen venku.

Včera se brácha Bis snažil prolézt tím okénkem, ve kterém vždycky všichni psí kámoši zmizí. No, vůbec mu to nešlo a tak začal příšerně kníkat. My jsme mu říkali, že to chceme taky vyzkoušet, ale vůbec nás tam nechtěl pustit a zabral si ty dveře jen pro sebe. Jéé, už se těšíme na další dny. To je věcí, co musíme zjistit.

19.4.2018 nás naše ráno zase "vyhodila" ven a řekla, abychom si pěkně došli na záchod. Jo, to my jo ale pak Bean napadlo, že už jí to venku nebaví a že půjde za naší domu. Volali jsme na ní, aby to nedělala, že naše říkala, že máme počkat, že hned přijde. Jen se po nás po všech namyšleně podívala a s tetou Dreenkou odešla. Teta prolezla tím oknem, pak prostrčila hlavu zpátky a šup, Bean už byla vevnitř. Ona teda říkala, že tam prolezla sama, ale my jsme jasně viděli, že normálně spadla. Převážila se. Naše jí vzala, dala zase ven a to už jsme se všichni rozhodli, že to vyzkoušíme taky. A najednou jsme jeden po druhém prolézali tím okénkem a pěkně padali dovnitř. Největší legrace byla, jak nás naše neustále prostrkávala zase ven, než jí došlo, že to nemá žádnou cenu. Tak se konečně převlékla a pak už s námi celý den seděla venku a my byli celičký den na sluníčku a jen jsme tam jedli a spali a běhali a prali se a hráli si s Kleou a Dreenkou. Pak přijela teta Janča a zase jsme se museli nechat fotit. To je šílené, jak pořád po nás chtějí, abychom seděli a nehýbali se.

To byl zase krásný den. Každý den se děje tolik věcí. 20.4.2018 za námi zase přijelo děsně moc lidí. Nejdřív přijeli jedna velká holka a přivezla sebou takovýho malýho kluka a holku. Jéé, ti byli tak suproví. Malý kluk se od nás nehnul a pořád nás jen muchloval. To bylo tak krásné.

Hned za chvíli se tu objevil zase táta Ozzy s velkým bráchou a tetou a přivezli sebou ještě nějaké tři psy. To byl rachot!!!S těmi cizími psy přijela teta, která se nad námi rozplývala a pořád nás jen mazlila. Když odjeli přišli za námi divní psi. Brácha se na ně hned šel kouknout a pak se zas povyšoval, jako že byl nejlepší ze všech. Že ty psy pásl a že oni dělali to, co on chtěl. Pak nám naše řekla, že to nejsou psi, ale slepice a že se jich nemáme všímat, protože s nimi stejně není žádná legrace. Tak jo, už víme, že nudný je kocour a slepice. Tak se jich všímat nebudem, protože my potřebujeme jen samou srandu. 

V sobotu 21.4. naše brzo ráno někam odjela a když se vrátila, tak vypadala velmi spokojeně. Za chvíli jsme měli zjistit, co se to tak hodně povedlo. naše nám koupila novou psí ohrádku. Velikou. Hned jí na zahradě postavili a nás do ní dali.Pohodlně se do ní zatím všichni vejdem. Celou sobotu se u nás střídali návštěvy. Nejdřív přijela celá budoucí rodina za Bisem a pak za Bell. Nejlepší bylo, že když za Bell přijela její rodina, tak už jsme byli z toho šíleného vedra tak utahaní, že jsme celou návštěvu prospali. Druhý den nám naši vyrobili ještě něco lepšího, než obyčejná ohrádka na zahradě. Vyklidili a krásně uklidili bývalou voliéru, k ní přistavili tu naší ohrádku a tím pro nás vznikl veliký výběh. Máme tady pelíšky a hračky a hrazdu s tahacími hračkami. Navečer za námi přišla zase návštěva a protože už nebylo takové vedro, tak se nám chtělo si pořádně hrát.

Jsme čím dál větší a prý je s námi už i velká legrace. Nejradši koušeme naší malou Týnu. Ona u toho krásně ječí a piští a to se nám moc líbí. Bydlíme už celý den venku a dostáváme k jídlu úplně všechno. 25.4. jsme dostali maso. Pořádně jsme se přejedli a brácha Bany si pak stěžoval, že ho bolí břicho. Nemá se pořád tak cpát. Valibuk jeden. Pak nás vzala naší malá Týna na zahradu a tam jsme řádili. Velcí psi běhali kolem Týny a my jsme se k nim přidávali.

Poprvé jsme spali venku celou noc. Nejdřív nás naše vzala domu, že budem spát zas doma, ale brácha Bis začal kňourat, tak s ním šla naše ven a on kňoural proto, že potřeboval na záchod a tak jsme začali taky, aby nás naše taky vzala ven a pak jsme se netvářili zrovna nadšeně, že bychom měli jít zpátky a tak nás naše nechala v ohrádce, měli jsme tam plno pelíšků a dek a opravdu jsme mohli spát venku. To bylo dokonalé. Už se těšíme na další noci.

Dneska, 26.4.2018 prý pojedem úplně poprvé tou obludou, jak do ní naši lezou a pak někam zmizí. To se těšíme. Zas bude nějaká legrace. Odpoledne byl pro nás velmi zvláštní den. Přišla naše a všechny nás začala strkat do klece. Pak přišla její kamarádka, obě vzaly tu klec a někam nás nesly. Když došly k takovému obrovskému domu, tak jej otevřely a nás do něj vsunuly. Pak si někam sedly a najednou se vše začalo hýbat. Ani jsme nedutali. Ale naše říkala, že jsem fakt hodní a tak jsme chtěli být hodní pořád. Najednou se vše přestalo hýbat, naše otevřela a zase nás někam nesly. Pak začala říkat naše jména, postupně nás vyndavala a pokládala na stůl. Ten pán v tom bílém plášti se vždy nad každým sklonil, prohlédl, promačkal, pocvičil a pak nás něco malinkato píchlo. Ten pán povykoval, jak jsme dokonalí a hodní a i se dost divil, že jsme tak vychovaní. A to mi zas jo, před cizími se musíme předvádět, že jsme nejhodnější. Pak nás naše zase šoupla do té obludy a zase se vše hýbalo. Brácha a ségra se pozvraceli. Doma jsme okamžitě usnuli, jak jsme z toho byli unavení. Pak jsme se probudili a přišla naše chvíle. Jee, my jsme zase létali a vrčeli a štěkali. Pak nám naše dala k večeři maso a kuřecí krky. Mňam, to byla dobrota. Jo a v noci jsme nespali venku, prý měla být zima ale....nespali jsme ani v bedýnce, ale spali jsme kde kdo chtěl!!! To bylo tak úžasné.

Už je nám 6. týdnů. Už jsme velcí psi a taky se podle toho chováme. Dostáváme kosti o které se mezi sebou pereme. maso, sýry, zeleninu a ovoce. Bydlíme už jen venku a když náhodou nespíme, tak naše zlobíme . Jedna naše si vysázela cosi zeleného a my se rozhodli, že jí to zválíme. No, zválíme, dokonce brácha Banán to sežral. Když to naše zjistila, tak nám řekla, že prý Lada bude docela nadávat, že to byl její hrášek. Pak jsme objevili papriky a rajčata!! Jsou ještě lepší než našich tkaničky u bot. 

Celý víkend nebyla naše s námi. Vrátila se až v neděli večer s tou naší malou. My byli tak šťastní, že jsme je viděli. Pořád jen jsme vrtěli ocásky, až to vypadalo, že nám upadnou. V úterý s námi obě naše byli doma a ta malá si s námi moc pěkně hrála. Ty co chtěli učila probíhat zas tou rourou a volala tunel a my běhali a běhali a pořádně jsme se u toho nasmáli. Taky nám házela takový modrý kroužek a máma nám ho brala a my běhali za ní a bylo to fantastické. Pak přijel táta s bráchou a my s s nimi poprvé podívali co je za těmi modrými vraty. Byli jsme v opravdovém venku. Byli jsme na tom velkém cvičáku!! A tam za námi přišlo plno lidí a my je všechny kousali a oni nás za to hladili. No, není to legrace?

Týden utekl jako voda a už je nám 7 týdnů a jsme opravdu už velcí psi. Nebaví nás být hodnými, jak to musíme dělat, když za někým z nás přijede ten jejich nový. Lepší je, když jsme doma jen s našimi a to pak zlobíme. Koušeme je, honíme je, pořád se s nimi chceme muchlovat. Největší legrace je s malou. Ta s námi dělá tolik věcí. Běhá s námi po zahradě, lehá si na zem a my po ní můžeme skákat, nebo se snaží nás cokoli naučit. Na to ale nemáme rozhodně čas, protože se pořád někde něco děje. Zas za námi přijel táta s bráchou a přivezli sebou toho pána, co pořád chce, abysme jen seděli a on pak na nás míří tou velikou věcí. Nechtěli jsme vůbec sedět a už vůbec ne vedle sebe. Jenže pak přišla naše, řekla A dost, pěkně tady chvilku seďte a ani se nehněte. Tolik nás to překvapilo, že jsme vážně zůstali sedět v řadě jeden vedle druhého. 

Všechno uteklo nějak příliš rychle a najednou si pro nás přijeli naši noví naši. Brácha Bis má dva dospělce a dva malé kluky, ségra Bella tři malé holčičky a dva dospělce, Bac má skvělou holku s klukem a Růža mladou slečnu. Brácha Bany a ségra Jaru zůstali doma. 

V paprscích světla
slunce rozlitého

v květu modrém
zasazeném v srdci těch 
kdo milují.

Tiše tluče ozvěna
ze rtů mých dopadajících 
na údolí háje z listů.

Nestačí si číst řádky
snad přeskočena jsou slova
teď, potom, zas a znova.

A pouta
která držela oči mé
mě hřejí svým chladem.