Face
Face. Co o ní říct a nepřehánět. Pokud jsem si myslela, že se psy jsem zažila již vše a že nelze očekávat žádná překvapení, tak pak mě Facinka naprosto z tohoto omylu vyvedla. Dlouho jsem si ze svého "B" vrhu po Tairince vybírala, kterou holku si nechám. Nejdříve to byla Růža ale nakonec mě Face svým chováním přesvědčila, že to ona je ta pravá a jediná.
Pokud někdo tvrdí, že nelze "vyrobit" klon maminky, pak nezná Face. Nejenom že jsou si velmi podobné svým vzhledem, ale povahou to snad už víc ani nejde. Jediný rozdíl je v tom, že Tairinka se fotí velmi nerada, kdežto malé smrádě si to rozhodně užívá. Tedy pokud se povede jí přesvědčit, že aspoň na ty dvě vteřiny, než foťák zvakne, by mohla postát.
Je to živel. Je to malé torpédo na čtyřech tlapkách. Tairince úspěšně sekunduje v tryskání kolem čehokoli. V sadu kolem stromů, v kempu kolem karachatek. Připravená kdykoli vyskočit a jít cokoli dělat. Za velmi hlasitého projevu dokáže dát všem najevo : tady jsem, vidíte mě?
Je to malý zlobřík plný lásky. Pokud někoho miluje (viď Láďo a jiní) pak to umí dát svým mokrým jazykem hodně najevo. Jsem zvědavá, jak se mi povede z toho raráška vytvořit uvědomělého psího sportovce. Face je výzva a já jí přijala.
